Z cesty na sever

Už dlouho jsem nezpracoval na web žádnou fotografii. Je to tím, že jsem neměl čas. KLASICKÁ VÝMLUVA. A hloupost. Čas by byl, ale jsem prostě líný. Takže teď jsem se odhodlal a protože je venku vedro k padnutí, zvolil jsem fotky sněhové.   Ochlazení přišlo v Norsku, kam jsme se kamarádem vypravili na pižmoně. Kdo neznáte pižmoně, to jsou vám tvorové z doby ledové. Vypadají jako hodně chlupaté krávy, ale příbuzní jsou spíše s kozami. Ale o nich až příště (ještě to nemám zpracované). Původně jsme chtěli vyrazit již v únoru, ale různé životní kotrmelce nás posunuli do března. Už to vypadalo, že nebude nikde žádný sníh, ale NP Dovrefjell nezklamal. Sníh byl, mráz byl a vítr byl. Ideální kombinace. Ještě jeden nejistý bod byl a to moje auto. Má už nějaký pátek odslouženo, pojistit pro případ poruchy mi jej také odmítli, že prý je staré, sprosťáci. Co by za krásných 18 let dala nejedna žena. Najeto přes 470 t. km, takže trochu obava. Musím smeknout. Dalo to bez zaváhání. Inu, staré dobré Německo. Takže jak bylo? Krásně. Krajina nezapomenutelná, počasí báječné, s kamarádem legrace. Další z zážitků, které si člověk uchová v mysli na celý život. Samozřejmě, že ne vše bylo ideální. Tak například naše transportní saně. Takovou hloupost jsem už dlouho nevymyslel. Na první mé zimní cestě jsem táhl podomácku vyrobenou bednu na lyžích. Těžká byla jako pižmoň a to jsem si pošpačkoval. Na druhou výpravu jsem mazaně zvolil sáňky pro děti. A to byla veliká, veliká chyba. Ze špačkování jsem přešel až k hrubým urážkám a fyzickému násilí. Takže příště zvolím profesionální výbavu. Nebo nikam nepojedu. To spíš. Už jsem se narajzoval dost, doma budu … V cizině se nám smáli, kde máme k saním psy? My jsem byli psi. Ale na to budeme rozhodně vzpomínat. A takových zážitků je na cestách požehnaně. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. A abych nezapomněl, tady je odkaz na fotky – stačí kliknout. Přeji příjemné ochlazení.