Nějak nám to letí, prázdniny skončily a před námi se rýsuje podzim. Suché léto napomohlo rychlejšímu zlátnutí listů, jako třeba kapradí. Jak léto končí, začínají se objevovat hnědé odstíny barev. Například kapradí na Sněžníku už tu svou podzimní barvu má docela hojně.   Měsíc nám nachystal zajímavou podívanou, těsně před srpnovým úplňkem si ozářil okolí korónou, která prý značí příchod špatného počasí. Tentokrát to nevyšlo.

Zatoulal jsem se k rybníku, kde jsem chtěl vyfotit bekasínu větší (Gallinago media), což je nenápadný ptáček, který se u nás moc nevyskytuje. Zalehl jsem k rybníku a čekal. Bekasíny se objevily, ale daleko a moc se jim ke mně nechtělo. Zato jiný hlučný, ale nenápadný obyvatel rákosin se dostal “na dostřel”. Jestliže někdy slyšíte u rybníka prasečí kvičení, tak vězte, že se tam ukrývá chřástal vodní  (Rallus aquaticus). Je rozhodně běžnější, než si myslíme, ale je téměř neviditelný ve svém biotopu. Chřástal vodní (Rallus aquaticus) – je asi celkem běžný pták rákosin a mokřadů, ale vidět ho moc není. Zato slyšet je. Až bude z rákosí kvičet prase, tak je to buď prase, anebo právě chřástal.   Za teplých letních dnů se u květů muškátů objevuje drobný motýl, který vypadá jako kolibřík. Je to dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum) patřící mezi lišaje, což jsou ovšem noční motýli. Ona je výjimka a létá během dne. Takže i my máme svého kolibříka.   Na zahradu zapršelo, tráva trochu povyrostla a tak jsem chtěl pokosit, to co jsem nestihl. Vzal jsem kosu a po pár metrech jsem toho nechal. Ve vysoké trávě se schovávali malí zajíčci. Jednomu kosa prosvištěla nad hlavou a tak se ještě více přikrčil k zemi. Maskování mají víc než dokonalé…  

Jak se tak kolem sebe rozhlížím, zjišťuji, že všechno tak nějak pádí vpřed. Ještě nedávno jsem ptáky přikrmoval na krmítku, a teď už někteří začínají podruhé hnízdit. Minulý týden jsem obhlížel ledňáčky a ti sedí na druhé snůšce, kde se pravidelně střídají.   Ledňáček říční (Alcedo atthis) -sameček  

Tentokrát jsem si pospíšil a aktuální fotku dávám již v neděli 🙂 . Květnová rána jsou prostě nádherná … Když se kouří z rybníka, tak bude krásný den. A byl. Ráno u rybníka.   A pak slunce vystoupalo nad obzor úplně. Labuť si klidně plavala po hladině, jenom občas pohodila hlavou, jakoby nevěřila, že v takto časnou hodinu tu někdo může blbnout po pás ve vodě… v 6.15h.  

Jak tak koukám, věnoval jsem se letos vlastně celou dobu jenom krajině a ptákům, hmm. Tak jsem zkusil štěstí se sysly. V NPP Radouč u Mladé Boleslavi je jich celkem dost, a hlavně jsou zvyklí na člověka. Tedy v místech, kam je chodí návštěvníci krmit. Mimo tuto “hlavní” oblast jsou taky dost opatrní. Za ty roky, co tam jezdím, se mi tady podařilo nafotit nejen sysly, ale i třeba koroptve, bažanty či králíky. Je to prostě výborná lokalita.

Aktivní období je u syslů relativně krátké a tak se musí hodně snažit…  

V uplynulém týdnu jsem nejprve zašel do třešňového sadu, abych si trochu popovídal s ptáky. Nejlépe se povídá s budníčkem menším. Je to malý ptáček, ale hlas má jako zvon a srdce hrdiny. Dokáže prý vyhnat od hnízda i sojku, která asi 20x větší. Je to borec.   Budníček menší (Phylloscopus collybita) – prcek se srdcem hrdiny   A pak jsem neodolal a zase jednou vyjel do hor na tetřívky. Teď jsem je i viděl. Jsou pro mě srdeční záležitost.