Upravil jsem pár fotek z jarní fotosezóny 2016 a výsledek je možné vidět na tomto odkazu na Zoneramě. .
Category Archives: Nové články
Nejnovější články
Fotokniha Saal-digital
Dostal jsem možnost vytvořit fotoknihu od německé firmy Saal-digital v hodnotě 1200 Kč. Podmínkou bylo publikování recenze výrobku. Jak to dopadlo? Knihu jsem vytvořil v jejich programu SaalDesigner, který jsem si stáhl ze stránek Saal. Prostředí programu je věcí zvyku, porovnávat s jinými podobnými je zbytečné. Každému se pracuje nejlépe s tím, na co […]
Návrat o rok
Vzhledem k restu, který jsem loni vytvořil, vracím se o rok zpět k akci Pták roku, vyhlašovanou ornitologickou společností. V roce 2015 se tímto zájmovým druhem stala malá potápka černokrká (Podiceps nigricollis). Je to vlastně nepůvodní druh, imigrant, který se rozšířil do Evropy v 19. století z Ruska a Ukrajiny. Byly doby, kdy jich bylo na každém rybníku několik párů, ale dnes už ne. Kam se ty čerchmantky schovaly? Neschovaly, vymřely. Společně se svými soudruhy na hnízdištích, racky chechtavými (Chroicocephalus ridibundus), neustály krmné šílenství rybářů v honbě za kapry – čuníky, a mrtvé vody plné “živin” opustily. Proto máme hodně kaprů, ale málo čisté vody v rybnících. A málo potápek.
schovaná za rákosím Bylo by škoda přijít o tyto krásné ptáky, neboť jsou ozdobou našich rybníků a v neposlední řadě i dobrými indikátory čistých vod.Něco končí a jiné začíná
Mám tím na mysli roční období. Zima končí a jaro začíná. V mém pojetí začíná jaro příletem jeřábů popelavých a kutáním nory u ledňáčků. A protože jsem zimní krajině věnoval minulý příspěvek, tak teď zavítám mezi živé tvory. Výhodou zimy (pro fotografa) je snazší přilákání zvěře na místo, které jsme si zvolili. Nevýhodou je krátký den, málo slunečního svitu, menší druhové bohatství zvířat a v neposlední řadě “krutý” mráz (jeden týden v roce).
Nejprve tedy ryze zimní fotky. Během asi těch pěti dnů, kdy za celou zimu něco nasněžilo i v nížinách, se začala na krmišti objevovat káňata. Nejprve po jednom …
zimní host později se osmělili a bylo jich tam pěkná sešlost. Ještě na sněhu se objevili u krmítka i jiní zpěváčci. Bez sněhu si na zemi konečně mohli hledat potravu i strnadi, jedna z nejběžnějších návštěvnic – sýkorka modřinka, či bodlákový specialista – stehlík obecný a big 3 zahradního krmítka. Na keřích či stromech s různými plody lze se setkat s nejpestřejším drozdem – kvíčalou, útočí ve velkých hejnech a ozobou, co se dá. A co jde dovnitř, musí i ven … A že byla zima skoupá na sníh i na horách, je vidět na tomto snímku z 22. února. Na kopcích po sněhu ni vidu ni slechu.Následující zvířata jsou vlastně celoroční hosté a dobře dokumentují začátek něčeho nového. Jedná se zubry vypuštěné do přírody, byť ohrazené plotem, u Benátek n. J. Jejich úkol je pomoci obnovit krajinu stepního charakteru a pomoci k návratu dalším druhům. Jedná se o projekt o.p.s. Česká krajina, další část zvířat je pak u Milovic, včetně praturů a divokých exmoorských koní.
Živé jsou i květiny a podsněžník občas vyroste i pod sněhem. Letos to bylo bez sněhu. O něco později se objeví další bílá krasotinka – sasanka. Tohoto drobného umělce spíše uslyšíte než uvidíte. V malém těle mocný hlas. Doslova. Střízlík. Probuzená ropucha nestačí valit oči.V Japonsku mají pro své národní ptáky jeřáby mandžuské zvláštní název – tančó – což prý znamená něco jako směs krásy, elegance, štěstí. Naši evropští jeřábi za těmi japonskými rozhodně nezaostávají. Když jsou tu tančó, začíná mi jaro. Na youtube jsem dal krátké video.
A druhým určujícím bodem je budování hnízdní nory ledňáčků. Samička se činila a tak nora je hotová, včil už se čeká, co z toho vzejde. Tak nashle na jaře.Pták roku je tu zas
Jako každý rok i letos vyhlásila ČSO svého Ptáka roku. Loni, koukám, jsem zaspal, nic k tématu nenapsal, a přitom se jím loni stala krásná potápka – potápka černokrká (Podiceps nigricollis), jež, stejně jako sýček, stala se černým svědomím pro naše hospodaření s přírodním bohatstvím. Ještě v 80. letech jich bylo pomalu na každém rybníce několik párů a společně s racky chechtavými tvořili barevný kontrast – černá a bílá. Dnes abys pohledal jak racky, tím spíše i potápky.
pták roku 2015V letošní roce se ČSO vydala jinou cestou a jako ptáka roku zvolila naopak široce rozšířenou červenku obecnou (Erithacus rubecula). Je to také druh, který se lidské společnosti nebojí a v zimě jí můžete zahlédnout téměř u každého krmítka. Snad červenku nepotká osud dříve hojných a dnes převzácných.
Sýček – poslední Mohykáni
V letošním roce probíhá druhé sčítání (a poslední) sýčků. V loňském roce se ozývalo jenom 58 samců v rámci celé České republiky, což je alarmující a smutné. Ukazuje to náš vztah ke krajině a přírodě, neboť sýček býval naší nejhojnější sovou. Přitom sýček je k lidem velmi tolerantní, v současné době vlastně žije jenom v okolí […]
Nové galerie
Do Zoneramy jsem přidal dvě galerie fotek ze ZOO – jednu barevnou a jednu černobílou verzi. V ZOO moc nefotím, nějak to pro mě postrádá ten náboj, ale rád tam chodím (i když do té pražské moc ne, je tam skoro vždy narváno). A protože poslední dny bylo venku tak, jak bylo, tj. ošklivo, zabrouzdal jsem po archívu a zkusmo upravil nějaké fotky. Jsou pořízeny různými těly – od úplných začátků s tělem Nikon D70 a objektivem Nikon AF 70-300/3.5-5.6 až po dnešní D3s a AFS II 500/4. Fotky můžete shlédnout na Zonerama – viz vpravo nahoře.
ZOO PrahaPodpořte ochranu naší krajiny
Výsledky z rozsáhlé podpisové akce V dnešní době, kdy je celá společnost pod tlakem peněz a “blahobytu”, si pomalu, ale jistě podřezáváme onu pomyslnou větev, na které si sedíme. Změny, ke kterým dochází v krajině, si uvědomujeme až s velkým zpožděním, je to takové to “za mého mládí byly řeky čistý a ptáků bylo […]
Foto 9. a 10. týdne
Opět double, tentokrát z oblasti západních Čech. Nejprve jednoho červeného krasavce – samečka křivky obecné, kterého bylo lehce sledovat z rozhledny Hamelika v Mariánských Lázních. a pak ještě jednu z téhož místa. Sýkora uhelníček asi na posledních zasněžených smrcích. Jaro už je tady, v tomto týdnu i astronomicky. Teď nás čeká jen částečné zatmění […]
Vzácný zimní host, aneb potkat ledního medvěda na Václaváku
Nějak mi pravidelné přidávání článků vázne. Dílem pracovní vytížeností a hlavně mou pomalostí ve zpracování fotek. Byl jsem 14 dní v Mariánských Lázních a při té příležitosti jsem zajel do Merklína u KV se podívat na jednu ptačí raritu, zedníčka skalního (Tichodroma muraria). Na první pohled se jedná o celkem nenápadného a nezajímavého ptáčka, ale už na ten druhý se z něj vyklube krasavec. Z šedého mnicha se vyloupne parádník s červenými křídly, co vyhání ostatní ptáky z rajónu. A proč je rarita? Protože u nás vlastně vůbec nežije a potkat jej v Čechách je zázrak, něco jako lední medvěd na Václaváku. A ten se udál právě v Merklíně, kde si jej díky V. Teplému můžeme vychutnat. Poprvé jej zde viděl před třemi roky a udělal mu krmítka, na které se vrací již třetí zimu. Je to jediný pozorovaný jedinec v Čechách, další dva byli letos na moravské hroudě – Pálavě (viz pozorování na Birds.cz). Takže byla letos hodně úspěšná zima.
Ještě krátké video. Ač v Merklíně už zedníček krásně zpívá, tak zpěv ptáka na videu není autentický z Merklína, je to pouze pro představu o hlasovém projevu. Další podrobnější info o zedníčkovi třeba zde: Wikipedie, ČT – Živé srdce Evropy.